Březen 2013

mystično

31. března 2013 v 20:12
mýty v básních
neexistují
stejně jako neexistuje
čtenář
který by jim rozuměl

prozřetelnost

31. března 2013 v 20:12
oko usazené v trojúhelníku
nevidí
nástroj
zprostředkující
víru
v rozklad igelitových tašek

náhlá zima

31. března 2013 v 20:10
v době cesty
sedící za okny
pozorují stěhovavý ptáci
žáby
zamrzlé v rybníce

lesbické soužití

31. března 2013 v 20:09
dvě holubice stavějí hnízdo na okapu záchodového okna
jedna holubice je jemná
upravuje větvičky
zabraňuje pádu nanošených větviček
druhá holubice je hrubá
šlape prvé holubici na záda
zvýšit si rozhled a spustit se dolů
holubice ztratily hnízdo
holubice si neuvědomují, že si na záchodovém okapu
hnízdo nepostaví
holubice si neuvědomují, že hnízdo je jako řeka
holubice se neuspokojují jinými zájmy
holubice neluští křížovky
holubice mají modré oči
jako své perutě, jako beton v asfaltu
jako technické budovy aglomerace a jako záchodový okap
holubice usedají na okap
vyhořely
jsou vyčerpané
jsou odcizené
a smysl vidí ve své přítomnosti
smysl nevidí
osamoceně a přesto spolu
kdyby měly ruce
držely by se za ně
shlížejí na smysl ulice
holubice nevyřeší problémy světa
holubice nevyřeší svoje problémy
holubice čekají na soumrak

komparace

31. března 2013 v 20:03 klinická psychologie
imunita, imunita, imunita,
"každý má svého cikána"
za nacismu měli svého žida
již prosakuje membrána

konec měsíce

31. března 2013 v 20:01 klinická psychologie
vložit báseň do obrazu
vstoupit na výdělečnou trasu
nemoci a úchylky
odlétají
od psychoanalytické pilky
do umění vypustit svébytného Hajda
obecenstvo tleská
vytahuje se vlajka

přetnuté kořeny nesmrtelnosti

29. března 2013 v 15:56
anděli obalený listím
padlý
pokládám Ti nikláky na víčka
Hrabě se otrávil
Tys opadal
nevěřil si
že tahle chvíle může nastat
ani já
a vidíš...
nevidíš
přes nikláky

lampa ozařuje

29. března 2013 v 0:12
správa
otevřených oken
vyžaduje cvik
průvan je svině
zavírá výhled
do tmy
dromedár krajiny
vysušuje most
poměřený
váhou
krutých míst
v protější tmě

za hranicemi

29. března 2013 v 0:08
pomalými kroky
září krutost
dobyvačného výtažku z kaktusu
herečky na míru
parketu
při svíčkách
v korálovém útesu
na poušti
oáza
zabudla
v nočním podniku

hospodářství v noci

29. března 2013 v 0:02
v uspěchané díře sedím já a tvoje páteř
debatujeme o smyslu počínání
našeho sňatku
obratel
mícha
podrbat
zlomit
máme toho tolik společného
že si musím dát další pivo
při pohledu
do tváře kulaté hvězdy
zaobluji ostré rysy
tvé brady
vrásek
snášející se z nebe
divoká rozkoš
se ztrácí každým dnem
uvnitř cypryšů
podobných patetické rozkoši
roste černý nápis
na čele sprostého měsíce
couvá
do lepšího stádia
konce

smetiště

27. března 2013 v 10:54
na smetišti keramických panenek
hledám končetiny
hodící se k tvému tělu
minové pole úlomků oddaluje cíl
bezbarvá šeď nebe symbolizuje
rozložení mysli i smetiště keramických panenek
proč jsou úlomky rozbité?
proč nezáří tvé tělo ni údy?
proč odsouvám cíl na zítřek?
vrátím se
věř

bláznivě vedle

24. března 2013 v 21:39
seděli jsme vedle sebe
kolena se dotýkala
ne
slečno
nezlobte se na mě
dva cizí světy byly spleteny
chomáčem Vašich přebarvených vlasů
jak mám vědět
jestli jsme spolu včera seděli?
číšnice se ostýchala
nechtěla rušit pohled roztomilého dítěte
nemohl jsem si ověřit Vaši krásu
nemohl jsem se opít
musel jsem si pro pivo chodit
a s každým dalším byly pohledy upřenější
"vždyť už tam s ním sedí třetí pivo?!"
vím
jste zvyklá na obdivné pohledy
ale já na pohledy nejsem zvyklý
nejsem zvyklý na neporozumění
připadal jsem si jako David
i když jsem byl Goliášem
v půl třetí ráno ses usmála
přestože jsem králem karetních her
houpalo se na oprátce napětí
až do půl třetí
sami dva
a dva tucty čtyřnohých židlí míčící ke stropu
věděl jsem
věděl jsem že tahle chvíli je věčná
"už jděte"

D N O

21. března 2013 v 23:34
za dásněmi trochu hamburgru z předešlé noci
probouzí se do téměř nového dne
spatřuje minulost vyprázdněné sklenice
každým písmenem se ztrácí bombička
tlející strava budoucnosti

domov

21. března 2013 v 23:27
bez rozumu
bez začátku
skládá své dětství
nostalgicky obrací světlo vzpomínky
zatemňující přítomnost
v cestě do jeskyně
z které jedna pěšina vede
prošlapaná batolecími koleny
vychází po dvou

práce hlavou

18. března 2013 v 23:07
obavy z čůracího panáčka
snímají jednotu
nehýbat
dokonalý moment
už se nebojí
že by ho zítra nenapadlo
neomluvit se
z týmové práce
chce mít na pivo

pamatuješ?

18. března 2013 v 22:53
zmizíš beze stopy
láska poklopec zdraví
noc se roztéká ve tmě parku
zmizíš jak sníh ve výkyvech teplot
půl metru napadlo
sedm stejných hodin trvá než zmizí
noc se roztéká stejně se sněhem
lásko
vytetuj mi náš rozteklý obraz
do šedé hmoty
vytetuj mi obraz osamělé bárky
plovoucí na sněhu noci a naší lásky
kočko
oslovím již mizející stopy
odešla si
nikdy už Ti nepovím příběh
o noci v které jsme se roztekli
až budeš číst tyhle řádky
pamatuj
ani tobě ani mně
není vlastní obraz
o rozteklé noci

posralas to

Afganistán

17. března 2013 v 22:48
o sklo se tříští proud kouře
ověnčené blues hraje hlavě
200 dní od domova
a 164 nepřeškrtaných na zdi

vojenský režim
přechází z časného vstávání
do nočních pitek

srdce je uzamčeno
v obytné jednotce
když se kouř tříští o skleněnou tabuli

srdce není doma za pacifikem
je tady
nikam se nehne
tenhle příběh nekončí

sólo trubky
uzavírá dotyk láhve s podlahou
deska dohrává

x

17. března 2013 v 22:30
rozhazovačně
čmáráme na British council
Cambridgské zkoušky mají svátek
já mám důchod
Pepíček mě vyhlíží
otevřená hrobka koňského masa
živoří v burgrech
na Tvém úsměvu
poznám
vege stravu

xx

17. března 2013 v 22:28
tma
majáku
připomíná
vedení vysokého napětí

kovbojské i rytířské zápasy
štěstí
naslepo
tma
kaktusu
zabodává oči pod víčka
tma krbu
kolotoč Trávníčka
osvětlují svět
který mi není vlastní

je večer kdy nespím

15. března 2013 v 0:13
je večer
pročítáš staré verše
listy řežou do vysušených dlaní
papír se drolí po stole
procházím se ulicemi
třeba stojím před tvým domem
vím
vím
chci holku
chci holku co čte
poezie se ti vrývá do uší
s každým úderem klávesy psacího stroje
poezie ti sluší
fotoaparáty u orloje
mě probouzejí do ulic
co je postava?
rty poezie
poezie přeříkané
chci políbit
jsem před tvým domem?
psané slovo na víčkách
snad spíš
musím pryč
snad jsem byl před tvým domem
za dvě hodiny jsem v Brně
proplétat se ulicemi
snad budeš spát
a snad stanu před tvým domem