Leden 2014

doma je doma

30. ledna 2014 v 19:54
znáš
ty návraty domů
usuzují ti na osobnost
"otrhanec"
"lajdák"
"ta flexibilita"
"nikdy se neztratí"

znáš
ty návraty domů
doufáš
v zopakování
minulého víkendu
s dívkou
snad se zase vrátí

do té doby
doufáš
než zjistíš
že včera stejně tak
přespala u tvého bratra

závěrečné zkoušky

26. ledna 2014 v 12:29
albionské smetánce
odpadávají asijské zbytky od úst
"no to snad ne,
co jsme to..."

v Libérii ještě nedávno k snídani pili dětskou krev
stát, který do Afriky
vyspělostí nepatří
je dětské krvi na dohled
"ano J.Á.R"

jak Poláci míří na Západ
tak mongolci míří do Polska
"spasí nás rozměry
naší země?"

břitkým sněhem budu se zítra brodit

zdálo se mi
tu noc před akademickou smrtí

ach

26. ledna 2014 v 12:28
sedíme spolu
dva pozéři
potulný dělník
a ty
ubitý měsíc
vymoženosti dnešního světa
vzaly plachty
dvoum opěvovaným
satelity odňaly jedinečnost
Saturn
Jupiter
každý víc jak šest desítek
měsíců
kapitalismus
zbíječky
jeřáby
kromě mozolů
odstavily i chleba od úst
mých bratří
jejich dětí

teplo člověka

20. ledna 2014 v 20:25
její nohy přikrývaly hruď
cítil ses jak papír
křehkost křídel
byly jedno
její nohy objímaly hruď
jež ji nemilovala
cítil ses křehce
papír
rozměrů neumožňujících
nosit obrázek

nelogická nepřímá úměra

11. ledna 2014 v 11:32
poetika trapnosti zmizela
skrze nárust počtu literárních časopisů

Návrat z večera

2. ledna 2014 v 23:41
Ta chvíle,
kdy nemá chuť
na mastrurbaci.
Sedí v zaplněné hospodě.
Sám.
Jak kameny za polárním kruhem,
čekající na úsvit.
Taviče mrazu.
Přemílá
o puklinách.
Umožňující
čekání na úsvit.
Na práci.
Bezmezně milovanou.
Jinými.
Jeho rodu.
Doteky chladného skla
řežou do jizev.
Krůpějí prostěradlo
téže výpravy.