Březen 2014

tak někde mezi láskou a nábytkem

31. března 2014 v 21:36
přečtu vítr ve vlasech
vykouřím mlhu očí
vypiji doteky milenců
na jaře
s kvetoucími páry
procitnuvších ze zimního spánku

procházíš se literami spadaných listů samoty
pro rozdrcení ulit nesplněných přání

poměr let
naší lásky
se obrací ve prospěch
lásky s jinou
tvou sestrou

kdo vypoví o lascivitě perspektivy
prosycené strachem
zemdlených prožírání zemdleným materiálem
v kadenci zvratků vynořujících se vzpomínek
ztrouchnivělého nábytku
a nářku červotočů

štědrý

30. března 2014 v 17:33
počasí je stálé jako finanční trhy dvacátého čtvrtého
i v teplém prosinci kalhotek Marie
Vatikán mlčí
na prázdný pult
položíš bankovku
bez nároku honorář
posledních pěti hodin
záchvěvy kuchyně
koledují další zkurvený den

závislost

30. března 2014 v 17:28
mám rád jídlo
ale miluju pot
kuchařky
každou stopu
i v podbřišku

polapený pán

30. března 2014 v 17:27
v příšeří podvazků
spouští se opona rozumu
další nešťastník mne štíty okulárů
tichý absolvent konzervatoře
vystřeluje klávesy
o ztráte cti nelze hovořit
o lasičce peněženek ano

přelévání prachu času

30. března 2014 v 17:24
vypadáš jako prvosenka jarní v listopadu
jestli si někdy měla okvětí
tak na něj nepamatuješ
déšť soudí všechny stejně
nezoufej

žena zastupuje matku

30. března 2014 v 14:34
Podává se azyl
Podává se azyl stísněnému já
Realitou
Realitou tyranie
Tyranie šílenství a rozumu
Nechej
Nechej zmizet
(zmizet) Šatník dobytka
a všechny přelétavé fáze beznaděje noci
po kotníky v slzách
padající hvězdy

podává se
podává se azyl tučných stehen
tak zavři oči
a ulehni
žena zastupuje matku

naivita

16. března 2014 v 9:28
brodíš se literami úřadu práce
a víš
práci kterou si chtěl dělat
nikdy dělat nebudeš
a víš
pokud se smilují správkyně osudu
budeš učit v mateřské škole

brodíš se literami úřadu zaměstnaných
a víš
o nemožnosti kariérního růstu
a neexistenci zlaté rybky
a víš
o psaní poezie
marně doufám v záchranu

darovaná květina

8. března 2014 v 19:59
lilie odhazuje mláďata
nezdárný vnuk komunismu
vychován mírem
potrhané oči
jak rybářské sítě
nespím
nespím dnes
a nebudu ani zítra
pokud nebudu ujistěn
o společném usínání noc co no
a ty spíš
jak pohlazení mladého mechu
rozeznávám tóny tvých nádechů
a jak vysáváš veškerou mou pozornost
ujíždím na trafikářovi Mirkovi
co se mi zeptal na tvé číslo
toho deštivého léta
kdy jsme stály vedle sebe
pod sloníma ušima
a já věděl že jsem ztracen

vybledlá vdova

8. března 2014 v 19:29
ulice
lampa
kabelka
pojď
i když si z jiné třídy
a si zrzka
můžeme to zkusit
ulice je jak rozříznutý chleba
a ty musíš živit dva neposedné hochy
svět není fér
a proto ti chci pomoct

HVH

8. března 2014 v 19:27
už dva roky se snažím napodobovat
labutí výstřely
peří padající z historie
Václava Hraběte
jak se zuby měsíce zahryzávají
do Červeného potoka
s kterým jsme si proplétali prsty
už dva roky zuby měsíce
trhají vnitřnosti
stejně jako pohublé hůlky
trhají papíry s náznaky básní
a na pedálu duhy pouštím
z poslední večeře zvuk
s vědomím
i když zastavím všechny hodiny
rozchodu nezabráním
bez lásky
pořád budu student
každý i s minimálním platem
mě strší do tvé kapsy
od nového kostýmku
místo srdce

kámo

2. března 2014 v 15:51
"přijede mi rodina
víš přece, že na jízdenku
šetřili měsíc a půl"
"kdybys radši studoval doma
stejně si královnu ještě neviděl!"
"mohl by u tebe někdo přespat?
dva lidi ubytuju
tři fakt nedám"
"ach..."
"dám ti ségru"
"štědrý jak den"

labuť nejlepších mravů

2. března 2014 v 15:47
v pubertě jsme měli všichni beďary
i ty Mirko!
a to teď chodíš po molech
někdo říká, že škola
někdo, že rodina
ale všechno rozhodla výška!

"pojedeš v létě do Berlína
jak si rozjímal?"
"tam chtěj samý programátory
a tak...
pro lidi, který uměj hovno
nic nemaj"